Historie

SKUPINA JOSEFA DVOŘÁKA

Josefa Dvořáka přivedl do Semaforu Jiří Suchý: nejprve si ho jako herce ústeckého Kladivadla vyhlédl do menší, ale výrazné role ve svém filmu Nevěsta (1970), později mu dal příležitost v několika baladách Kytice (1972). S Dvořákem přišel na jeviště Semaforu nebývalý komický talent, který se významně podílel na úspěchu jak slavné „baladyády“, tak i písničkového pásma Zuzana v lázni (1972) a muzikálu pro tři herce Elektrická puma (1974). Postupně se však jeho komický naturel dostal do určité kolize s tím typem divadla, který v Semaforu prosazoval jeho zakladatel Jiří Suchý. Po úspěchu prvního samostatného pořadu Má hlava je včelín (1976), v němž spolu s ním pod režijním vedením Evalda Schorma vystupovaly mj. Věra Křesadlová či Petra Janů, tak v Semaforu vznikla tehdy již třetí tvůrčí skupina. Dvořák v ní autorsky spolupracoval s kmenovým autorem někdejšího Kladivadla Pavlem Fialou (vedle zmíněného recitálu též Třešňová alej, 1980; S Pydlou v zádech, 1981), později se dramaturgie jeho skupiny obrátila k literárním předlohám (mj. Hrabalovy Taneční hodiny pro starší a pokročilé, 1984). Režisérem většiny Dvořákových inscenací byl Evžen Sokolovský, ke stálým i hostujícím členům jeho souboru patřili mj. Rostislav Kuba, Lída Molínová, Jana Paulová, Karel Effa, Ladislav Županič a další. Dvořákova skupina ze Semaforu odešla na základě výzvy Jiřího Suchého v červnu 1990; jako svou poslední semaforskou premiéru Josef Dvořák uvedl adaptaci Moliérova Lakomce (1990).


Autor: mlp

Pokud chcete být informováni o novinkách v Semaforu stačí si zaregistrovat svůj mail

Michal Prokop a Semafor

Asi není nikdo z mé generace, koho by Semafor nějak neovlivnil, nezasáhl, nebo dokonce nevtáhl. Když jsme dospívali - zkraje šedesátých let - byl to fenomén...

...CELÝ TEXT...